Defibrilátor je přístroj využívaný k léčbě srdečních arytmií. Většina pacientů s arytmií trpí ischemickou chorobou srdeční nebo onemocněním srdeční svaloviny.
Arytmie se projevuje jako fibrilace komor nebo jako rychlá komorová tachykardie - zrychlená srdeční činnost. Tyto arytmie mají za následek velmi rychlé a nekoordinované stahování srdce. Následuje nedostatečné pumpování krve do celého těla. Říkáme tomu zástava krevního oběhu.
Pokud v několika minutách nedojde k obnovení činnosti srdce, nastane smrt. Nejúčinnější léčbou arytmie je použití elektrického šoku přes povrch hrudníku k srdci. Srdeční arytmie se léčí pomocí léků nebo implantováním defibrilátoru. Přístroj vzniku arytmie nezabrání, ale automaticky ji zjistí a zahájí okamžitou léčbu.
Systém defibrilátoru se skládá z vlastního přístroje a jedné nebo dvou ohebných elektrod. Tyto elektrody jsou zavedeny přes podklíčkovou žílu do srdce. Uvnitř přístroje je baterie a mikroprocesor. Tento zpracovává všechny informace o činnosti srdce a příslušné elektrické okruhy.
Defibrilátor je umístěn do podkoží nebo pod prsní sval, v oblasti pod levou klíční kostí. Elektrický výboj probíhá mezi elektrodou, která je umístěná v hrotu pravé srdeční komory a kovovým krytem přístroje. Při umístění defibrilátoru vlevo probíhá elektrický proud přes celou levou srdeční komoru.
Při pomalém srdečním rytmu pracuje defibrilátor jako kardiostimulátor. V případě zrychleného rytmu, který ohrožuje život pacienta, zahájí přístroj léčbu. Léčba spočívá v rychlé stimulaci srdce, výboji o nízké energii a výboji o vysoké energii.
Při pomalejší komorové tachykardii vydává defibrilátor salvy elektrických podnětů. Tyto impulzy nemocný necítí. Pokud k obnovení normální srdeční činnosti nedojde, přístroj vydá elektrický výboj. Elektrický výboj může být bolestivý, ovšem trvá pouze zlomek vteřiny.
Záznam srdeční činnosti je uchovaný v paměti defibrilátoru. Odtud ho lze získat pomocí programovacího zařízení.
Historie článků o defibrilátoru