Mrtvice mého strýce ničila celou rodinu

Mozková mrtvice je strašákem moderní uspěchané společnosti. Náhlá smrt není takovou hrozbou jako jiné následky, které člověka společensky i lidsky zničí.

Před asi sedmnácti lety byl můj prastrýc stižen náhlou mozkovou příhodou, mrtvicí. Život mu byl zachráněn, avšak utrpěl vlivem mozkové mrtvice postižení značného rázu. Ochrnul na pravou polovinu těla, pravá ruka i noha byly bezvládné, tvář s povislým pravým koutkem a řeč byla nesrozumitelná.

Bohužel, prastrýc se nezměnil jen po stránce tělesné, ale i duše se stala pochroumanou. Před mrtvicí byl zábavný společník, který sám rád vymýšlel skopičiny, přestože měl již více než šest křížků na svých bedrech. Se svými vnoučaty i námi podnikal výlety po celé zemi, měl spoustu zájmů a koníčků, pomáhal svým příbuzným při různých příležitostech, kdy jeho pomoc přišla vhod.

Jako štajgr a revírní záchranář procestoval část politicky přijatelné Evropy i většinu dolů na Kladně, na Ostravsku i v okolí Handlové. Byl mimořádně činný ve spolcích filatelistů, filumenistů a numizmatiků, vášnivě hrál šachy a různé karetní hry, a to i o peníze se sázel.

Tento aktivní život byl nucen vyměnit za polohovací postel v LDNce. Velmi se změnila jeho povaha. Stal se z něho krutý, zlostný a závistivý člověk. Závislost na jiných ve všech směrech svého nynějšího života ho zlomila. Dříve miloval literaturu, neustále četl či luštil křížovky a kvízy, sledoval televizní vysílání sportovních událostí a navštěvoval utkání místních sportovních oddílů ve fotbale i hokeji.

Po mrtvici jen ležel, jakoby ani své okolí nevnímal, odmítal návštěvy rodiny i přátel a verbálně napadal zdravotnický personál a nic mu nebylo recht. Nezměnil se ani po návratu domů. Odmítal přijímat potravu i nápoje. Rázně se obořil na každého vetřelce svého světa a všem pouze spílal a na nikom nenechal nit suchou, pro každou i nevinou maličkost. Později se díky snahám rehabilitačních sester trošilinku tělo rozhýbalo, avšak povaha a duše prastrýcova nikoliv. Až do své smrti přinášel svému okolí stres, přes lásku či přátelství se nezměnil, což nejvíce postihovalo jeho nejbližší rodinu, obzvláště trpěla jeho matka, která přes svůj věk se o něho starala s naší pomocí.

Můj názor je jednoznačný. Rychlá a náhlá smrt je lepší východisko. Nikdo nechce být druhým, obzvláště svým nejbližším, na obtíž. Snížení, zásadní snížení, společenského uplatnění je utrpením pro všechny zainteresované. To je můj názor a stojím si za ním.