Když srdce blázní

Přeji všem krásné odpoledne, jsem starší muž, a jelikož jsem v důchodu a mám spoustu času. Rozhodl jsem se, že se budu kamarádit s počítačem.

Pak byl jen krůček k internetu a nyní sedím a píši svůj příběh. O čem že bude? No, jsme na stránkách o problémech srdce, proto se rád podělím o moje zkušenosti se srdeční arytmií.

Své srdce jsem nešetřil

Své srdce jsem, věru, nikdy nešetřil. Užilo si na poradách litry kávy a spousty cigaret - těch mě zbavilo až astma. Uměl jsem nad prací sedět i dlouho do noci. A také - dnes se snad už mohu přiznat - jsem měl srdce velmi často „zlomeno láskou". Velkou bolest, kterou jsem cítil po smrti mé první ženy, jsem přičítal smutku. A, že se někdy rozbušilo, až se mi dělaly hvězdičky před očima? Inu, nikdo nemládne.

Měl jsem štěstí, že jsem před mým šedesátým rokem potkal svou nyní již druhou ženu. V té době jsem tlukoucí srdce přičítal zamilovanosti.

Nicméně bušení srdce bylo čím dál tím častější. Kdyby jen bušilo, ono si najednou vzpomnělo a netlouklo vůbec! Z počátku to ani nešlo cítit. Jen takový divný pocit na hrudi. Až jednou se srdce zastavilo. Manželka okamžitě bez váhání přiskočila a začala s masáží srdce a s umělým dýcháním. Syn volal rychlou. Srdce naskočilo a letělo jak šílené. Zastavilo se. V tom tu byl lékař s defibrilátorem. Přiložil elektrody a BUM. Rána, jako když Vás kopne kůň. Úleva. Vzpomínám si na pípání přístroje nad mou hlavou.

V nemocnici mi natočili EKG a co byste řekli? Ne, neměl jsem ho tam. Tedy infarkt. Ale přístoj jasně zaznamenal dlouhé řady arytmií. Lékaři se vše rozhodli řešit imlantací kardiostimulátoru, ale o tom snad až někdy příště. Pro dnešek mohu říci, že srdce tluče přesně tak jak má. Jeho „nespolehlivost" nyní řeší malý aparátek a já se mohu procházet po parku s mou zachránkyní.

A věřte nebo ne. Když se Vám rozbuší srdce a zatočí hlava, nemusí to být pouze krátkou sukní dívky, která projde kolem.