V léčbě kardiaků dochází neustále k pokroku. Vrcholem je však bezesporu transplantace srdce, neboť dokáže naprosto změnit kvalitu a délku života u pacientů, kteří jinak nemají žádnou naději.
Transplantace srdce (zkratka HTX z angl. heart exchange) je přenos biologicky aktivního srdce dárce (prohlášeného za mrtvého pro mozkovou inaktivitu) do organismu příjemce. Dárcem srdce je člověk s prokázanou mozkovou smrtí. Jsou to nejčastěji pacienti po mozkovém traumatu při autohavárii.
Pokud se vyčerpají všechny ostatní možnosti léčby srdečního selhání, konzultuje se centrum s programem srdečních transplantací. Cílem konzultace je posoudit, zda nemocný skutečně dospěl do stádia pokročilého selhání, zda byly využity ostatní možnosti léčby a zda se nevyskytují důvody proti transplantaci.
Pokud pacient splňuje indikační kritéria a nemá kontraindikace, je zařazený na čekací listinu (waiting list). Pacienti jsou řazeni chronologicky podle krevních skupin. Čekací doba záleží na vhodném dárci orgánu, pohybuje se od dnů až po měsíce. Během domácí léčby je nutné informovat lékaře či transplantačního koordinátora o každé změně zdravotního stavu.
Při transplantaci je srdce nemocného vyňato z hrudníku a nahrazeno srdcem dárce. Pacient je v celkové anestézii a je připojen na mimotělní krevní oběh. Nemocné srdce se odpojí od dvou hlavních cév. Nové srdce se potom umístí na místo po nemocném srdci a hlavní cévy se k němu přišijí.
Celý další život po transplantaci srdce musí nemocný užívat léky, tzv. imunosupresíva, které zabraňují vzniku odhojovací rejekce organizmu proti cizímu orgánu. Existují však také negativa této léčby, především zvýšená náchylnost k infekcím, dále zvýšení krevního tlaku, vzestup hladiny tuků, vředové choroby apod.
Přes to všechno však tato operace srdce kardiakovi mění dramatickým způsobem kvalitu života. Nemocní, kteří byli často odkázáni na předchozí několikaměsíční pobyt na lůžku, na infuze či na opakované punkce výpotků, mohou vést zcela normální život.